Povídka- Nezničitelné přátelství- 3.část

Nemohla jsem se dočkat až uvidím Evu. Na nádraží jsem běžela, ačkoli do příjezdu vlaku zbývalo ještě 15 minut. Ona stále neměla tušení o tom, že přijedu. Jen byla doma, a čekala...Než jsem se naděla, vlak byl tu. Nastoupila jsem do předposledního vagonu, našla si prázdné kupé, tam si shodila boty, natáhla nohy přes celou délku sedačky, a odpočívala. 2 hodiny ve vlaku nejsou málo, tak ať mám pohodlí! Z tašky jsem vyndala sluchátka, pustila si všechny písničky hezky popořadě, a koukala z okna na ubíhající krajinu, stále jinou, a novou. Čím blíž jsem byla stanici, kde vystoupím, čím blíž jsem byla své kamarádce, tím ubýval pocit osamění a smutek v srdci... Asi jsem usnula. Protože mě probudilo kvičení kol...vykoukla jsem ven a přečetla si název nádraží. Jo, to bude ono. Nazula jsem si boty, batoh hodila na záda, a vyrazila vstříc něčemu, co jsem nevěděla co je. Vstříc místu co jsem neznala...popravdě, neměla jsem tušení o tom, kde vlastně bydlí. Ale bylo by divné se jí ptát na adresu, chtěla jsem jí pořádně překvapit. No, takže nezbylo nic jiného, než se někde optat..."Dobrý den. Víte o tom že se sem nově přistěhovala jedna rodina?" "A jaká?" "Novákovi, znáte je?" "Jo, byli tady...myslím. Proč?" "A nevíte, kde bydlí?" "To vím! Musíš na náměstí, natočit se tak, aby jsi koukala na kostel, za kostelem doprava, a až naražíš na nepřehlédnutelný svítivě žlutý dům, zazvoň a čekej. Proč se ptáš?" "Děkuju moc, nashle...!". Na náměstí, za kostelem doprava, žlutej dům. Na náměstí, za kostelem doprava, žlutej dům...jé! Tady to je! "Crrr! Crrr!" "Kdo to může be...Alice! Co tu děláš? :')" "Překvapeníí!"

Povídka- Nezničitelné přátelství- 2.část

Bylo ráno...a mě se nechtělo vstát. Nechtělo se mi nic. Eva byla pryč, a s tím nešlo nic dělat. Celou noc jsem nespala. Nebrečela jsem. Ale hlavou mi vířily miliony otázek, slov, a hlavně okamžiků a vzpomínek. Věděla jsem, že uvažuji příliš pesimisticky. Pořád tu byla, pořád v Čr, nikde v zahraničí. Ale byla nejmíň 3 a půl, možná 4 hodiny cesty odtud. Nejen že jsem měla na takovou cestu čas jen o víkendu, ale ona byla mnou. A já byla jí. Sdílely jsme spolu všechno. Byly jsme pro sebe všechno. Dnes je...středa...v pátek se domů dostanu pozdě, asi v 6, takže bych k ní dorazila nejdřív v půl 11. Než bych to našla, bude 11. V sobotu musím být zpátky-velká rodinná akce, babička má kulatiny. Jak znám svoje příbuzné, dřív než v 8 jejich dům neopustíme...a neděle...kdybych vstala v 6, kolem 7 bych mohal být na nádraží. Když bych připočítala případné přestupy, zpoždění a čekání, ve 12 budu u ní. Do 1 bych jí měla najít. Kolem 9. abych byla doma, přeci jenom, bude pondělí, nějaký ty testy. Takže 5 hodin cesty zpět i se vším všudy...to abych v půl 4 šla na vlak domů. Budeme mít 2 a půl hodiny..."Mami? V neděli se mnou nepočítej. Mám celodenní plány...!". kontakty...E...Eva...tady!. "Čau!! Co je?" "V neděli buď doma, mám pro tebe překvapení ;)" "Jaký? :O" "To se neřiká ;)*, pa :)...". Den se najednou nezdál tak špatný. Měla jsem nějaký světlý bod, kterého se uchytit...v který věřit, doufat...utřela jsem slzy, nasadila úsměv, a šla. Navenek jako bych řvala "Jsem nejšťastnější člověk na světě, mám se super!". Uvnitř pláč, smutek, a myšlenky. Už teď mě chybí jak nikdy. Tak co bude zítra?...

Povídka- Nezničitelné přátelství- 1.část

Bylo 1.prosince. Šla jsem ze školy. Sněžilo, sněhové vločky mi padaly do obličeje a vítr mi odfoukával vlasy do očí. Bylo pár nad nulou, na sobě jsem měla nejmíň 4 vrstvy, skoro zimní boty, ale přesto jsem mrzla. Při vstupu dovnitř mě ovanulo teplo a začala jsem cítit, jak mi rozmrzají palce u nohou. "Je to někdo?" zavolala jsem do neurčita na neurčité lidi. Odpověd se nedostavila. Takže doma nikdo nebyl...aspoň bude klid. Postavila jsem si vodu na čaj, zabalila se do deky, a pustila si televizi. Neběželo tam nic, co by stálo za shlédnutí...ale mě se nechtělo jinam, a tak jsem se uvelebila u komedie s názvem těžko zapametovatelným, která vůbec nebyla vtipná. Podívala jsem se na mobil, jestli mi nepřišla zpráva. A hele, zrovna jo. Musim si vypnout ten tichej režim...tak, hotovo. Od koho může být? Psala mi nejlepší kamarádka...Ale proč? Před chvilkou jsme se přece viděly ve škole . No co :). Otevřela jsem zprávu, tam slohovka na 1 s *. Stěhujou? Dneska? Na druhej konec republiky?! Ujistila jsem se, že není 1. Dubna, i když by to bylo velmi nepravděpodobné. Ne, nebylo. Nemohla jsem to pochopit. Že se stěhují, už dnes...A že není vůbec jisté, jestli se budeme moct vídat. Obratem jsem jí odepsala že do půl hodiny se objevím u ní před domem. Mobil jsem dala do kapsy, čepici na hlavu, termosku s čajem do ruky. Jede mi teď nějaký autobus? Ne?! Kruci! No nic, budu muset běžet...klusem jsem se vydala po silnici ke kamarádčině vesnici. Po 25-ti minutách vyčerpávajícího běhu jsem celá zadýchaná stála před bílým, už zašedlým domkem, a sotva jsem stála na nohou. V botech na podpatku...no to byl nápad. Zazvonila jsem...nic. Znovu...nic. Vytočila jsem číslo a čekala. "Haloo? Jé, ahoj, to jsi ty! Kde že jsi? My už odjeli! Jo, mamka mi sbalila kurf...jasně že mě to taky štve :'(!! Tenhle víkend musíš přijet! Já ani nevim, jak se to tam jmenuje...nějak na P nebo co. Promiň, musím končit. Jasně, zavolám až dojedem. Ahoj!...tít...tít...tít...". Prostě jsem tomu nechtěla věřit. Tak rychle...zničehonic...ani jsme s nestihly rozloučit...Zpátky jsem neběžela. Jen jsem schlíple šoupala nohama v jemném poprašku sněhu co se táhl po okrajích silnice, tam, kde ho nerozjezdily auta. S hlavou sklopenou, kapucou na hlavě, a slzama v očích jsem šla zpátky...Mamka mi volala..."Kde jsi? Venku? Proč? Stěhujou? To je mi líto...Příště mi řekni, až někam pudeš. Nevěděla jsem, kde si! Pa". Že zejtra píšem několik čtrtletek? Koho by to zajmalo. Došla jsem domu, smyla si černé šmouhy na očích, mobil pečlivě položila na noční stolek a čekala na zprávu, že kamarádka dojela. Neuměla jsem si představit dny bez ní, ale stalo se. Budem si moct volat, psát, občas se navštěvovat...Hlavu vzhůru, život jde dál!

Hair 0.2

Zdroj: Facebook page Účesy, Vlasy, Návody

Hair 0.1

Zdroj: Facebook page New Yorker

Outfit 0.2

Zdroj: Facebook page New Yorker

Outfit 0.1

Zdroj: Facebook page New Yorker

Nic není navždy...:)

Oproti zasněženému včerejšku je dnešek holý a mokrý, jen vrcholky kopců sem tam naskytnou pohled na zasněžené špičky stromů. Je totiž pár stůpňů nad nulou a slunce žlutě ozařuje zemi i stěny paneláků...dnes se spalo o hodinů dýl. Jsou lidé, kteří jsou tím nadšení. Já jejich nadšení nezdílím. Spali jsme o pouhou jednu hodinu déle-a co má být? Neberu jim jejich drobné nadšení, ale příjde mi to jako povyk kvuli smrti brouka. No, s příchodem prvního letošního sněhu se začaly na facebooku pravidelně objevovat statusy typu "snězí", "sníh" a "jdu stavět sněhuláka". Popravdě, ani já jsem svoje nadšené myšlenky ze sněhu nenachala pouze ve své hlavě a přispěla "geniálním" postřehem, "sněží!" :D. V Táboře se sníh očividně drží, v Praze taky...však se odpoledně předvědčím, jestli tomu tak doopravdy je :). Podzimní prázdniny nám končí, zítra škola, a nejspíš ještě krutější než předtím. Jejikož to bodou už 2 měsíce od doby, co jsme do ní po letních prázninách prve vkročili. A nového učení přibývá, úplně se přestává opakovat, a nové věci tíží naše mozky jako železná koule u nohy. Učitelky nemají slitování a vše nové co nám podle jejich mínění úspěšně napěchovali do hlav se teď objevuje v domácích úkolech, samostatných cvičeních, a nakonec i v testech. Už to je pár dní co proběhlo velké přesazování tohoto roku, a že proběhlo brzy, a všem už začíná víc a víc lézt krkem, že sedí tam, kde nikdy sedět nechtěli, až na pár vyjímek. Bohužel je na druhý pohled jasné, že systém holka-kluk je mnohem úspěšnější než předchozí formace :D. Pokud vy sníh máte, užijte si ho, než roztaje-protože nikdo neví, jaké počasí doopravdy bude ;).
Budu vděčná, když zanecháte komentář, možno i dvoupísmenný.
Áčko :)

Sníh :)* ♥

Omlouvám se, že jsem se opravdu dlouho neozvala...doufám, že teď už konečně nezapomenu psát články :D. 

No, a co sníh? Začalo sněžit! Aspoň u nás...vločky se pomalu, houpavě snášejí dolů, na zem, auta, stromy, a vše pokrývají tenkou bílou vrstnou...je to krása :*. Miluju zimu, a miluju sníh :). Co vy?

Tak zatim ;)

P.s. Prosíím, nechtěl by mi někdo okomentovat článek? ;P Aspoň jeden koemntář...;)

Článek zvaný geniální aneb ČERNÁ

Dostala jsem ten geniální nápad, a to kupodivu velmi brzy, nemyslíte? A ten nápad zní, že vám sem dám článek který jsem napsala na mém druhém blogu na blog.cz(happy167.blog.cz) k tématu týdne. 

To téma znělo Černá.
První věc, která mě napadla po přečtení tématu týdne bylo, že právě s černou jsem soutěžila v sonb u Vall. Ta další věc která se mi mihla hlavou byla, že černá je podle ankety na mém blogu nejoblíbenější barva(a hned za ní fialová a modrá). Černá barva většinou symbolizuje smutek. A já bych řekla, že je to podle noci. Noc bývá tmavá, černá a dá se říct smutná. Ne že by se v noci musely dít nějaké smutné události, ale prostě v nás(aspoń v některých) vyvolává jakýsi pocit smutku. Ale taky je to jakási univerzální barva. Stejně jako bílá. A tím se se dostávám k protikladům. Černá a bílá. Jako oheň a voda. Ale proč zrovna tyto dvě barvy? Někdo by řekl, že příčinou je den a noc. Ale den přeci není bílý. Je barevný. Modrý, zelený, žlutý...proč by specifická barva dne měla být bílá? Možná je to proto, že bílá je něco jako barva jasnosti, světla, průzračnosti...a právě takový den většinou je. Možná že někdy je spíš šedý, když je špatné počasí nebo člověka něco trápí. Ale když se to tak vezme, den je bílý. A noc černá. Asi právě proto se tyto dvě barvy staly vzájemnýmy protiklady. Černá je barva poměrně oblíbená. Aspoň podle mého mínění. Je taková...jednoduchá. Ne přímo obyčejná, ale..jednoduchá. A zase-proč? Vezměme si třeba modrou. Nevím jak vy, ale já bych jí označila za jednoduchou barvu. A to i přesto, že stejně jako černá nejde namíchat z jiných barev, je základní. A přesto, přesto není jednoduchá, ale...barevná. Ano, dá se to tak říct. Modrá, červená, žlutá, zelená, růžová, fialová, oranžová...ty všechny a ještě mnohem víc, jsou barevné. Ale černá a bílá. Ty jsou jaksi nebarevné. Možná spíše ta bílá, ale i černá. Jsou "nebarevné". Univerzální. Dají se kombinovat s jakýmikoli jinými barvami a nebude to vypadat jak patlanice malého dítěte. A i když to je při představě zvláštní, takové by mohly být i ostatní barvy. Mohly, ale my už jsme zvyklí na černou a bílou a proto by nám to přišlo nezvyklé a možná i ošklivé. Některé barvy prostě nejdou dohromady. Ale černá, černá a bílá, ty ne. Ty jdou se vším. A když se nad tím zamyslíte, je to zvláštní. Pro mě.

Černá je zkrátka černá. Sama o sobě je specifická...a já tak trochu nevím proč. Ale věřte něvěřte, nevadí mi to.

Tak doufám, že se vám můj článek líbil, jelikož jsem do něj vložila věškerou svou snahu a nápady. A pokud by jste byli tak hodní, napište do komentářů názor na tento článek. Protože když mi ho nikdo neokomentuje, nebudu vědět, jestli se mi povedl, nebo ne.

P.s. Prosím omluvte, pokud se v článku hodněkrát vyskytuje slovo "barva" "barevný" nebo něco v tom smyslu. Já nevím, kolikrát tam je, už si to nepamatuju, a nechce se mi to po sobě číst, když už tak trochu vím, o čem to je. Z toho důvodu prosím omluvtě i gramatické chyby a opakování jakýkoliv jiných slov. Máte můj dík.

P.p.s. A ti, co dočetli článek do konce mají i můj obdiv.

Nepojmenovaná(na druhém blogu zvaná Happy167)

Píšu článek, nevím nic

Sice jsem se rozhodla napsat další článek, ale vůbec nemám přestavu o čem bude. Obrázky nejdou, nejsem na počítači kde jsou uložené. V mém životě se nic zajímavého(a zárověň vhodného na zveřejnení na blogu) nestalo, a nějaký ten upravený obrázek...to bych mohla. Jenže tu je jakýsi problém, že nemám co upravovat. Takže přátelé, dokud mě nenapdane něco geniálního, tak vám bude muset stačit tento nudný popis toho, že nevím, co napsat. Mějte se a užívejte si posledních chvil prázdnin ;).
Zdraví, Nepojmenovaná

Prosím Vás, poraďte!!!

Z nějakého, mně neznámého důvodu jsem si založila další blog. Možná jsem chtěla vědět, jak to funguje nebo co, ale co je hlavní, teď nevím, jak ho smazat. Prosím Vás moc, poraďte mi, jak do dostat pryč z povrchu zemského. Děkuju!
Nepojmenovaná

Změna adresy

Chtěla bych upozornit, že jsem si změnila adresu, a teď místo i-love-gummybears.blogspot.com mám one-blog-one-live.blogspot.com. Doufám, že i přesto můj blogspot znovu najdete, a doufám, že se těm, kteří můj blog nebudou moct najít, nakonec najít podaří.
Nepojmenovaná

Doufám, že to nevadí...

Přestože jsem včera psala, že dnes vložím další obrázky, nevložím. Ne, nezpoměla jsem heslo, ne, nezapoměla jsme že mám blogspot, ale nemám moc času. Odpoledne odjíždím, a teď už musím z počítače, tažke je vám asi jasné, že to nestíhám. V následujících dnech se možná objeví další článek, ať už s obrázky, nebo bez, Doufám, že vám to moc nevadí.
Nepojmenovaná
P.s. Změnila jsem si dess, líbí se vám? Pohužel jsem ho neudělala já. Měla jsem v hlavě škvělý nápad, celé nastavování šlo v pohodě, a pak !bum! Obrázek je moc velký a zmenšení nepománá. Tak jsem se na to vykašlala a dala si již přednastavený obrázek a představené barvy :DD.
P.p.s. Blogspot mě začíná bavit tejně, jako blog.cz ,možná z toho důvodu, že už se tu začínám orientovat, takže možná začnu články psát častěji, a budu tu trávit viíč času :)).
P.p.p.s. A ještě bych měla otázku: co jsou členové blospotu?? Kamarádka mi o tom něco říkala, ale bohužel to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože v té době jsem netušila, že to do budoucna budu potřebovat vedět :D

Obrázky-fotila jsem-gumídci 0.2

Další obrázky, pro dnešek poslední. Pokud do zítra nezapomenu heslo, nebo to, že nějaký blogspot mám, anebo nějaká podobná velice nepravděpodobná( i když s tím heslem to tak nepravděpodobné není :D) tak zítra přidám další obrázky :).



Nepojmenovaná